Když jsem začínala podnikat, často jsem měla pocit, že „nejsem dost“. Přecitlivělá. Pomalá. Nejasná. Neuměla jsem se rozhodovat rychle. Zpochybňovala jsem sama sebe. A snažila jsem se to řešit učením – technikami, strategiemi, tipy na větší jistotu.

Jenže čím víc jsem se snažila to celé „přetlačit“, tím víc jsem se od sebe vzdalovala.

Dnes pracuji se ženami, které jsou hluboce vnímavé, inteligentní, ale často zahlcené. A vidím, že v tom nejsem sama.

Tady je 5+1 věcí, které bych si přála vědět dřív – a které možná právě teď potřebuješ slyšet i ty:

Možná přesně víš, co bys měla říct. Ale v těle je strach, napětí nebo panika. Tohle znám. Asertivita nefunguje, když je náš nervový systém ve stavu přežití. Pokud tě podnikání zahlcuje, necítíš se bezpečně ani při jednoduchých hovorech. Ne proto, že bys byla slabá. Ale proto, že tvoje tělo říká: „Tohle je moc.“ A na to žádná technika nestačí – potřebuješ uzemnění, péči a čas.

Citlivé ženy často umí být extrémně výkonné – ale platí za to vnitřním napětím. Přetlačit úzkost, nejistotu nebo potřebu klidu nás může chvíli držet nad vodou, ale dlouhodobě to neudržíš. A nemusíš. Sebevědomí se nerodí z tlaku, ale z hlubokého vnitřního souhlasu se svou citlivostí, tempem i rytmem.

Možná navenek působíš klidně a profesionálně, ale uvnitř se bojíš, že tě někdo „prokoukne“. Že si někdo všimne, jak nejistá se cítíš. To je maska, kterou nás naučil svět výkonu. Jenže citlivá žena ji dlouho neudrží. Sebevědomí není o tom vypadat silně – je to o tom být pravdivá. A tu pravdivost naše tělo okamžitě pozná – jako úlevu.

Pokud tě v podnikání přepadá úzkost, přetížení nebo paralýza, není to „chyba v tobě“. Je to signál, že tvůj nervový systém potřebuje bezpečí. Sebevědomí roste, když se vracíme zpět k tělu. K nohám na zemi. K dechu. K vnímání toho, co je teď. Nejsme schopné tvořit z hlavy, když tělo říká: „boj nebo útěk“.

Mnoho podnikatelských návodů vychází z mužské logiky – struktura, výkon, dominance. Jenže citlivé ženy často podnikají jinak. Intuitivně. Cyklicky. Z hloubky. A když se snažíme napasovat do mužských vzorců, vyhoříme nebo ztuhneme. Sebevědomí ženy je tiché, hluboké, zakořeněné. A je naprosto v pořádku, že nevypadá jako to mužské.

Možná si říkáš: „Měla bych být víc v pohodě. Měla bych se posunout.“ Jenže pokud je v tobě smutek, bolest nebo nevyjádřený vztek, tvé tělo tě nepustí dál. Emoce nejsou slabost. Jsou to zprávy. A pokud je obejdeme, obejdeme zároveň i sebevědomí. To skutečné vzniká právě tam – kde jsme ochotné zůstat přítomné s tím, co je. I když to bolí.

Drahá citlivá podnikatelko, pokud se cítíš nejistá, zahlcená nebo přetížená – nejsi rozbitá. Možná jen potřebuješ jinou cestu. Pomalejší. Jemnější. Laskavější. Sebevědomí si nelze vynutit. Ale můžeš se k němu vracet – skrze dech, dotek, pravdivost. Každý den znovu.