Nikdo nevěřil, že bych celý život mohla tančit, učit a přednášet
Kdybych v patnácti někomu řekla, že budu ženy učit, jak se dostat ke svému sebevědomí, zbavit se emoční zátěže a dosahovat těch nejambicióznějších cílů, jeho smích by asi trval dodnes.
Koktala jsem tak, že jsem nedokázala souvisle říct tři slova za sebou, vyhýbala se většině sociálních kontaktů a moje sebevědomí by prorazilo i zemské jádro.
Tak jak jsem se dostala sem?
Nic nemá takovou sílu jako neumlčitelný vnitřní hlas
Já tomu říkám duše. Takové to vnitřní volání, kterému je naprosto jedno, jaké překážky vidíš na cestě. Prostě udělá všechno pro to, aby tě dostalo tam, kam chce. Tomu mému bylo jedno, že koktám.
Ve dvaceti mě dokopalo začít učit orientální tanec a sambu a půl roku na to vytvořit koncept kurzu Flirt Dance, kde už se začala ozývat moje potřeba ukázat ženám, že je v nás daleko víc než to, co si připouštíme vidět. Pole Dance v době, kdy tady tanečnici na tyči většina populace vnímala jako striptérku prodávající své tělo, už byla jen třešinka na dortu.
Jednu výhodu to ale mělo. Postupně jsem koktala méně. Přesto jsem stále koktající najednou dávala rozhovory do časopisů, rádií a dokonce televize.
Pozvání do talkshow Jana Krause Uvolněte se, prosím, stála moji už tak přetíženou nervovou soustavu dvě hodiny šílenství a na natáčení mě víceméně vypla a jela na autopilota, protože jsem ho měla celé v mlze a co se dělo, jsem zjistila až na záznamu.
"Jsi známá, úspěšná, podle lidí kolem žiješ život snů, tak jak to, že se uvnitř cítíš prázdná?"
Bylo to velmi úspěšné období, ale postupně mi začalo docházet, že je něco špatně. Zvenčí to vypadalo jako život snů, ale uvnitř byla stále větší díra. Tehdy jsem pochopila, že spokojenost a úspěch se nezískává venku, ale uvnitř.
Možná vztah na dálku, možná neschopnost získat uznání jednoho z nejbližších, na kterém mi hodně záleželo, možná stupňující se chronické napětí v těle i mysli po všech odmítnutích, poníženích, nejistotách, znásilnění…
Každopádně mě něco uvnitř užíralo a došlo to až k depresivním stavům. Během několika týdnů skončila taneční a lektorská kariéra, mnoho blízkých vztahů a já nevěděla co dál. Zírala jsem do zdi a nebyla schopná dělat nic.
V tu dobu jsem se naučila hodně o psychice i psychologii a poznala jejich přínosy i omezení.
Poprvé v životě jsem se učila být spokojená jen sama se sebou.
A pak se kolo roztočilo znovu.
Nový vztah a spousta štěstí, první dítě a plno kostlivců minulosti, kteří začali dorážet, a stále přeplněnější nervová soustava, druhé dítě, chvilku euforie a pak zas propady do neschopnosti cokoliv dělat, čím dál méně energie, sebeobviňování, že nedokážu najít funkční způsob, jak z toho ven, terapeuti, doplňky stravy, lékaři, psychologové, pochroumané vztahy… až jsem se vrátila k podstatě a znovu se naplno potkala se svým tělem.
A tehdy mi došlo, že neexistuje univerzální návod a že všechno souvisí se vším. Vrtat se v hlavě, když tělo je zamrznuté a každá menší frustrace znamená obrovskou zátěž pro nervovou soustavu, nemá smysl. Obviňovat se z prokrastinace, když se na chvíli člověk přetlačí, něco udělá a pak se z toho několik dní sbírá, ničemu nepomůže. Tohle nepřetlačíš vůlí.
Spousta žen prožívá podobné stavy. To kolo tlaku, úspěchu, propadu a sebeobviňování dokáže být nekonečné a neustále se točit. Dokud mu nedáme stopku a nezačneme něco dělat jinak.
Jsem hypersenzitivní, mám posttraumatický syndrom, prokrastinace byla moje druhé jméno, přetížit mě dokáže i hudební klip a sebemenší tlak na výkon. Proto jsem se naučila radikálně zpomalit a pravidelně svoje tělo vést do klidu a naprostého uvolnění. Vytvářet mu prostor, aby nervovou soustavu harmonizovalo. To bylo mým odrazovým můstkem ke změnám, o kterých se mi dřív ani nesnilo.
"Když nestíháš, zpomal" - a vrať se do těla
Čím víc jsme v chronickém napětí, tím víc naše tělo jede na plné obrátky i v době, kdy by mělo relaxovat a regenerovat. Třeba ve spánku. Proto prvním krokem je tohle napětí z těla dostat. Pro mě to byl přelom s obrovskými výsledky. Abych si je však udržela, musela jsem celkově zpomalit. Paradoxně toho je však za mnou vidět mnohem víc než v době, kdy jsem jela jako fretka. Proto mi záleží na jednoduchosti, plynulosti, radosti ze života a tančení životem.
Tanec je proplétání se hudbou, využívání svých možností a prostoru, sebevyjádření a spojování se s druhými. A o tom je i život ve spokojenosti. A nakonec i ten úspěch.
Jestli se necítíš "dost", protože nedosahuješ svých standardů a máš daleko vyšší touhy a ambice, než jsi momentálně schopná zvládnout.. dokonce i jestli bojuješ s malými každodennostmi a ani si nepřipouštíš, že bys nějaké ambice mohla mít, jsi tu správně.
Malé každodenní výzvy a dokonce i obrovské ambice se dají naplnit krok za krokem a splněné sny mohou přijít jakoby mimochodem. Zažila jsem to. Několikrát. A jsem připravená k tomu pomoci i tobě.
Připravená začít?
Přidej se k ženám, které se rozhodly přestat držet zpátky.
STÁHNI SI PLÁN CESTY (zdarma)